Proč jsem uspořádala svou první přednášku
Plánování přednášky – kdy a kde
Původně jsem tuto přednášku plánovala již v roce 2019, ale bohužel pandemie posunula všechny přednášky a akce pro veřejnost na neurčito. Vzpomněla jsem si na tento nápad v březnu minulého roku a ihned napsala do Knihovny města Hradce Králové, protože tohle místo má podle mého svou neopakovatelnou atmosféru a hlavně přispívá k dobru obyvatel našeho města kulturními akcemi zdarma. A pak už jsem jen dychtivě čekala na den D, který vyšel na nádherné datum a to 6. 6. 2022. Vypadá to jako splněný sen, ale k mému přednášení vedla dlouhá a trnitá cesta…
Mluvení na veřejnost aneb Cože já „MÁM VADU“ (řeči)?! ☹
Již jako malá holčička v předškolkovém věku jsem měla problémy s výslovností kvůli srostlé podjazykové uzdičce. Po jejím „stříhání“ se mi podařilo promluvit bez většiny vad. Myslela jsem si, že už se mě vady řeči netýkají a užívala jsem si s jazykem osvobozený dar mluvení…
Jenže postupem času mě dospělí, učitelé a rodina začali znovu připomínat, že šišlám! Ale já jsem vůbec nechápala, co tím myslí, vždyť já jsem se sama slyšela, jak mluvím a žádného šišlání jsem si nevšimla. Když mi jednou učitelka ve školce přísným hlasem řekla: „Nešišlej!“, tak jsem se až vyděsila a cítila jsem se z toho velmi smutně. Moje dětská duše si v tu chvíli pomyslela, že jsem nějaká vadná anebo porouchaná. 🙁 Potom jsem se zeptala své starší sestry, aby mi to vysvětlila, jak anebo co teda šišlám. Od ní jsem se dozvěděla, že špatně vyslovuji písmena „S“ a „C“ (tedy sykavky) a že se to dá velmi jednoduše zlepšit, když si to budu hlídat a více se soustředit na správnou techniku vyslovování. Řešení znělo opravdu jednoduše.
Chci se to zbavit a navždy!
To snad nééé… Když jsem se začala soustředit na jednotlivá písmenka ve slovech, a to abych je správně, tj. technicky vyslovila, tak mě pak samotné mluvení přestalo úplně bavit. Z toho, co bylo mojí přirozeností, originalitou a projevem mojí osobnosti se stala nepříjemnost, která mě zcela znechutila mluvení před lidmi i rodinou.
Když jsem byla sama, tak jsem si mluvila tak, jak jsem chtěla já, ale před ostatními jsem pak s mluvením raději šetřila. Dokonce mě jednoho dne napadlo, že nebudu vůbec používat slova, kde se písmeno „S“ a „C“ vyskytuje, abych se nemusela pořád jen soustředit na jejich korektní výslovnost! Vydržela jsem to pár dní, to neustálé kontrolování a vymýšlení slov, kde tyto sykavky nejsou, mě naprosto vyčerpalo.
Rozhodnutí: Dokážu všem, že nejsem vadná!
Postupem času jsem svůj boj s korektní výslovností sama vzdala, rodina a kamarádi si na moje šišlání zvykli a přestali mi to připomínat. Uvnitř mě ale pořád byla ta malá holčička, které to hodně ublížilo, když jí kdysi řekli, že kvůli tomu, jak mluví „má vadu (řeči)“. A tak jsem si řekla a rozhodla se, že já těm dospělým ještě ukážu, jak jsem dobrá a budu nejlepší ve všem ostatním…Třeba ve škole, ve známkách, v učení, v reprezentaci školy, budu dělat dvě vystoupení na školních besídkách, abych jim ukázala, že jsem „dost dobrá“ a ještě lepší než ostatní a hlavně, než si oni mysleli. Dokonce jsem se v 7. třídě dostala přes konkurz mluvení i do elitního školního rádia, kde jsem pravidelně mluvila do „éteru“ neboli školního rozhlasu a moderovala školní diskotéky. Tento perfekcionismus se se mnou táhnul až do dospělosti, základní, střední i vysokou školu jsem dostudovala se samýma jedničkami a musela jsem být vždy nejlepší i v práci, osobním životě a vztazích…
Proč jsem si vymyslela zrovna přednášku
V roce 2019 jsem na svých životních problémech pracovala již přes 3 roky. Měla jsem za sebou několik terapií, kde jsem zpracovávala traumata z dětství a ve vztahu s mámou, tátou, jejich rozvod a to, jak jsem se s tím snažila sama i za pomoci odborníků vyrovnat. Viděla jsem na sobě, že se cítím skvěle, i věci, které jsem na terapiích ani neřešila se samy zlepšily a já věděla, že se postupně měním a stávám se zase tou Andrejkou, kterou jsem kdysi byla. Postupně jsem si zpracovávala i své sebevědomí, sebehodnotu a perfekcionismus. A když jsem si v sobě přenastavila to, že nemusím nikomu, a to ani sobě dokazovat, že jsem v pořádku a dost dobrá taková jaká jsem, tak se začaly dít věci! V důsledku toho jsem ze dne na den ukončila své doktorské studium pár měsíců před dokončením a uvědomila jsem si, že jsem ho studovala zase jen kvůli „dokazování“. Byla jsem plná euforie z toho, jak mi Metoda RUŠ pomohla, že jsem věděla, že uspořádám svou „SrdCovou“ přednášku. Ze začátku jsem si myslela, že mým cílem je předat informace o Metodě RUŠ a osobním rozvoji co nejvíce lidem a v co nejsrozumitelnější logické formě. Ale pak mi to zase došlo…Mým posláním je posvítit lidem v temných dobách na jejich cestu, aby si zažili v životě, to co si přejí anebo si mysleli, že není možné či v jejich silách. Vždyť já jsem si vždy přála přednášet a mluvit s lidmi, prostě aktivně sdílet s nimi svůj životní příběh a moje zážitky. Akorát kvůli mému programu z dětství, že šišlám, jsem na to dříve neměla ani pomyšlení a ani odvahu, prostě moje vlastní přednáška nebyla na „mém seznamu životních možností“! Myslela jsem si totiž, že by mi lidi nerozuměli anebo by jim bylo fakt nepříjemné poslouchat moje nesprávné vyslovování (JAK to blbě říkám) a kvůli tomu by se nemohli soustředit na to CO JIM CHCI SDĚLIT!
Víkend před přednáškou byl ten nejtěžší
Jakmile se termín přednášky blížil, objevily se pochybnosti o mém rozhodnutí a moje „staré já“ se snažilo převzít kontrolu. Začala jsem o sobě pochybovat, a dokonce jsem si začala vyčítat, co mě to napadlo za blbost! Celá situace vyeskalovala o víkendu před pondělní přednáškou, kdy jsem byla úplně mimo a jela v nepříjemných pocitech. Ale díky tomu jsem si našla a vyčistila několik negací typu, že tam nikdo nepřijde, nikdo na mě není zvědavej a nevím, co budu říkat…
Pondělní přednáška je tu a já jsem nervózní
Těsně před přednáškou se mě zmocnila nervozita… Takhle jsem se fakt už dlouho necítila! SAKRA!!! Navíc tam byla celá rodina, kamarádi a na jejich názoru mi záleží, nechci si před nimi utrhnout ostudu, že já blbá je tam vůbec zvala, že jooo…
Nejvíce mi v tu chvíli pomohla kamarádka Adélka, která mi těsně před přednáškou pomohla se uklidnit a protáhnout napjaté tělo mé i účastníků, potom už jsem před plným sálem přece nemohla utéct! 😀
Prvních pár minut přednášení jsem byla ještě trochu nervózní a klepal se mi hlas, ale pak to ze mě spadlo… Přednášku samotnou jsem si pak již užila s úsměvem a smála jsem se od ucha k uchu ještě několik dní potom. Sdílela jsem intuitivně jednu svou historku z dětství s mým tátou, který se přednášky taky zúčastnil a která dojala nejen mě, ale i přítomné, což myslím, že mému sdělení dodalo ty pravé emoce a autenticitu.
Mám velkou radost, že na mou první přednášku dorazilo kolem 60 lidí (ve věku 15 – 85 let), sál byl plný, posluchači se ptali v průběhu i na konci přednášky a já celou dobu jela ve flow. Následná afterparty v blízké restauraci Náplavka se vydařila, přišlo na ni dost zajímavých lidí, které přednáška zaujala a chtěli se pobavit osobně mimo sál.
Po přednášce
Následné ohlasy a emaily mě dojímaly ještě několik dní po přednášce, když mi psali přítomné ženy a muži, jak jim 2 h 15 minut utekly jako voda (To fakt jde jo? A bez jídla, pití a přístupu na WC???), jak si díky přednášce uvědomili svůj záměr i svoje negativní programy. Nejvtipnější bylo, že v tom flow jsem zcela zapomněla pít a udělat aspoň jednu pauzu na záchod! Ale nikdo z přítomných neodešel ze sálu, dokonce ani na ten záchod, vydrželi to se mnou až do konce! Tomu říkám motivace, a hlavně pevné svěrače!:-)
Závěrem
A po 6. 6. 2022 jsem odpřednášela již 6 dalších přednášek… Další se koná přesně za dva týdny a to 7. 2. 2023 v Trutnově. A jestli něco díky přednášení vím, tak že díky tomuto výstupu z komfortní zóny, jsem se posunula a odvážila si plnit i ty sny, o kterých jsem ještě před pár lety ani nevěděla, že je mám (přednášení a mluvení na veřejnosti prostě nebylo na mém seznamu možností)!
A poslední díky věnuji Vám – děkuji, že jste na mou přednášku přišli, přijdete anebo mě v mých snech podporujete! A pokud znáte někoho anebo sami máte vadu řeči anebo strach z mluvení na veřejnosti, tak Vám garantuji, že jestli to chcete překonat, tak jediný, kdo Vám stojí ve Vaší vysněné cestě, je pouze to přesvědčení a myšlenka, která se nachází jen a jen ve Vaší hlavě!