Naše LOVESTORY aneb proběhlo naše seznámení (z pohledu Andrejky)
Únor je pro mě speciální měsíc od té doby, kdy jsem se potkala muže svého srdce a života – Adama. Je to proto, že osmého února slaví své narozeniny a já vždy cítím vděčnost, za to, že mi ho Vesmír do života poslal a že díky tomu vím, jak se vypadá pravá láska a partnerství.
Tohle vyprávění je o tom, jak jsme se poznali a dali dohromady jen a výhradně z mého ženského pohledu, Adam by Vám odvyprávěl asi trochu jinou historku, tak začnu vyprávět hezky po pořadě…😊
Středoškolní léta a můj první „vážný“ vztah
V době, než jsme se seznámili, jsme oba studovali jinou střední školu a patřili do velké party kamarádů „ze Slezskýho a Moravskýho“ (předměstí HK), se kterými jsme chodili na diskotéky, bruslit, kecat a kalit ven. Zajímavé bylo, že do okamžiku „mého“ osudového setkání, jsme se ani jednou s Adamem nepotkali osobně, i když jsme patřili do stejné party a já jsem v té době chodila už skoro druhý rok s jeho nejlepším kamarádem! Jak je tohle možné, to fakt nechápu, vždyť jsem znala už opravdu skoro všechny členy party, pravidelně jsme se všichni potkávali a trávili volný čas…
Můj tehdejší vztah s Horisem byl můj první vážný a dlouhodobý, takže jsem pomalu zjišťovala a učila se, co to znamená být přítelkyně, co mi vyhovuje a co už ne. Ale až podezřele často mi přišlo, že jsme oba zcela jiné povahy, zájmů a pořád jsem nějak podvědomě cítila, že to prostě není ono. :-/ Věděla jsem, že ta prvotní zamilovanost se vypařila jako pára na hrncem sakra rychle a myslela jsem si, že to je normální. Jenže protože jsem v té době ještě měla svůj program typu jsem hodná holka a věrná přítelkyně, tak jsem snažila ve vztahu dál zůstávat a doufat, že se to časem nějak změní a zlepší. V tuhle dobu už mě Horis poměrně často, a to i dost štval, spíš tedy sral, měl negativní kecy, pořád si na něco či někoho stěžoval a dost kouřil. Jsem z rodiny nekuřáků a při každé návštěvu u něj doma jsme seděli s jeho bratrem i rodiči v obýváku u televize a všichni čtyři současně kouřili. Já jediná jsem tam seděla bez cíga a sledovala tu houstnoucí nikotinovou mlhu. O tom, jak jsem voněla, když jsem odcházela, si asi dokážete představit. Nemusím říkat, že chodit k němu na návštěvu mě přestalo bavit poměrně brzo. Horis ke mně domů chodil naopak často, rád i na dlouho. Občas jsem si myslela, že ke mně chodí na návštěvu jen kvůli tomu, aby mohl hrát na našem počítači hry, protože on v té době doma počítač neměl. Vždycky, když za mnou přijel, tak na komp a hraní se ptal jako první, když jsem mu otevřela dveře a pozdravila ho. U kompu pak seděl pár hodin v absolutním transu, pomalu jako by zapomněl, že přišel na návštěvu za mnou – jeho přítelkyní! No a já se vedle v pokoji učila a v mezičase přemýšlela, jestli takhle vypadá ten partnerský života a vztah!. Pomalu mi začalo docházet, že takhle už to dlouho asi nevydržím a nedám to…nemá cenu držet, že to nikam nevede…
Jak mě můj současný přítel seznámil s mým budoucím přítelem
Pár dní poté na konci června jsme šli s Horisem do města a pokračovali procházkou na pěší zónu. Přemítala jsem o našem vztahu a říkala si, jak z tohoto vztahu vystoupit a co s nejmenšími následky pro nás oba. V tu chvíli jsme u trafiky U Centrálu „zcela náhodně“ potkali Adama, Horisova skvělého kamaráda, kterého jsem za více než 2 roky ani jednou nepotkala! V tu chvíli, jak jsem ho zahlédla a podívala se mu do očí jsem byla úplně mimo a v transu zase já! Když jsem se na něj podívala, tak to bylo jako zásah bleskem, prostě jako ve filmu a v životě bych tomu nevěřila, dokud jsem to nezažila na vlastní kůží. Slunečný, teplý a barevný den úplně zčernal a jenom Adam v mých očích svítil a zářil jako to Slunce! Začala mi být zima a po celém tělem jsem měla husí kůži. Měla jsem oči jen pro něj i celé moje já, hlava, tělo a emoce mi říkaly, že to je on a že musím být s ním, že on je ten pravý. Táhlo mě to k němu magneticky a podlamovaly se mi kolena. Dosud jsem nic takového necítila a nedalo se to vůbec ovládat. Vůbec jsem nevěděla, co se to v tu chvíli se mnou stalo, ale v tu chvíli mi můj dlouholetý přítel přišel jako nikdo a nic. Nejradši bych se rozběhla za Adamem a nechala Horise, tak kde byl. Celé moje já (mysl, tělo, emoce) mi říkalo, že tenhle neznámý kudrnatý kluk je ten pravý, jediný pro mě a nic jiného jednoduše nemá cenu. Snažila jsem se ovládnout a zapojit se do konverzace mezi Horisem a Adamem, ale nešlo to, byla jsem prostě mimo a trvalo mi notnou chvíli, než jsem se z toho setkání oklepala. Musela jsem být úplně zhypnotizovaná, ale Horis nic nepoznal a věnoval se pokecu s Adamem. Za několik minut nás Adam pozdravil a šel si svou cestou… Adam si mě skoro ani nevšiml a zařadil mě do kategorie ta „Horisova holka“! Kdyby věděl…
Plánování nového vztahu a předtím i rozchod
Od tohoto setkání už nic nebylo jako dřív… Vztah s Horisem pro mě neměl absolutní smysl – rozchod s Horisem se stal najednou jasným a neodkladným rozhodnutím, i když k tomu nebyl vlastně žádný vážný důvod. Můj přítel se ke mně choval hezky, nepodváděl mě a dnes bych mu i poděkovala. Byla to „moje vina“, že jsem se zcela nevysvětlitelně zamilovala do jiného kluka, i když jsem ho viděla jen 5 minut, nevěděla jsem o něm zhola nic, a dokonce ani to, jestli je zadaný anebo ne.
Nejprve jsem věděla, že chci strávit chvíli času o samotě s Adamem, abych zjistila, že ty moje pocity nebyly jen nějaký červnový úžeh ze slunce ve městě a on je fakt ten pravý. Nemarnila jsem čas a v pátek pozvala Adama na návštěvu ke mně domů při příležitosti sledování Mistrovství světa ve fotbale. Adam mě považoval za Horisovu přítelkyni, takže ho asi ani nenapadlo, že s ním budu chtít trávit večer o samotě! Neznal mě, to je jasný… 😀 Takže Adam si po mém pozvání jednoduše myslel, že budeme u nás s Horisem a partou, že se jedná o nějakou skupinovou kalbu a koukání na fotbal. Celé odpoledne jsem byla nervózní a natěšená, prostě jsem se připravovala na rande a na to, aby se se mnou Adam cítil příjemně, i když on o tom, že jde ke mně na rande vůbec nevěděl.
Po příchodu se tvářil překvapeně, kde jsou všichni ostatní a pak byl ještě trochu nervózní… Ale neutekl a při mém ujištění, že vařím něco k jídlu – řízek s hranolkama se mu roztáhly zorničky. Jupííí! Trefila jsem jeho oblíbené jídlo, a ještě mi asi i dost pomohlo zrovna to, že měl velký hlad! Po celou dobu návštěvy mi opakoval, že musí jít do města do baru za kamarádkami a spolužačkami, že jim to slíbil, asi aby měl důvod brzo odejít. Po večeři jsme si povídali, koukali jedním okem na fotbal a druhým na sebe a bylo na něm vidět, že se cítí příjemněji v mojí společnosti. Potom už věděl, proč jsem ho pozvala… Užili jsme si spolu krásný večer a povídali jsme si celou noc, strávili jsme spolu i celou sobotu a neděli a byl to ten nejhezčí víkend v mém životě. Nikdy na to nezapomenu, jsem za to vděčná a ty krásné emoce, zamilovanost, lásku a propojení, které cítím nejde slovy popsat… Ale nebojte, nebylo to pak už navždy jako v pohádce, to víte, že přišly i těžké situace, pauzy, rozchod a další černé mraky, o tom se rozepíšu zase někdy příště.
Konec je vlastně začátek něčeho nového
Na konci června jsem v jednom týdnu přišla o svého prvního přítele… Měla jsem ho ráda, možná jsem si i chvíli myslela, že jsem zamilovaná, ale náš vztah se již po dvou letech naplnil a byl čas na změnu. A nebyl to klidný rozchod v přátelském duchu a emočně mě to velmi bolelo, strávili jsme spolu přece dva roky plné lásky, smíchu, výletů, kamarádů, akcí a zážitků.
Dnes bych mu tímto svým psaním chtěla ze srdce poděkovat za to hezké, co jsme spolu prožili, a taky za to, že mě seznámil s Adamem, za což jsem mu vděčná navždy. Horisi, ze srdce ti děkuji za všechno a přeji ti jen to nejlepší!